Výběr spotřební daně opět pod očekáváním

Odhad ministerstva financí ohledně příjmů z daně z tabákových výrobků za rok 2022 byl realističtější než v roce 2021. Pro připomenutí - v roce 2021 ministerstvo predikovalo příjmy ve zcela nerealistické výši 67 miliard korun, zatímco skutečné plnění bylo o téměř 11 miliard korun nižší. Dostalo se tak na úroveň z roku 2017. V roce 2022 se ministerstvo seklo „pouze“ o 3,3 miliardy korun. Stále tak existuje velký prostor ke zlepšení. 

Výběr spotřební daně z tabákových výrobků zůstává už téměř pět let prakticky stejný, a to přestože se sazba spotřební daně v minulých letech dramaticky zvedala. Data Státního zdravotního ústavu přitom ve stejném období neukazují pokles prevalence kuřáctví, který by dokázal vysvětlit nesrovnalost mezi zvýšením sazby daně a nezvyšováním reálného výběru peněz z tabákových výrobků.

Proč tedy státní rozpočet nevybírá na dani z tabákových výrobků tolik, kolik by jinak říkala trojčlenka neelastické poptávky po tabákových výrobcích?

Prapůvodní příčinou je malá, dnes už víme že nepovedená, reforma spotřebních daní z tabákových výrobků z přelomu let 2019 a 2020. Tehdejší ministerstvo financí ohlašovalo zvýšení daně o 10 procent. Zvýšení všech sazeb daně u cigaret (pevné, procentní a minimální) o 10 procent však vedlo v případě zvýšení procentní daně z 27 na 30 procent ke zvýšení částky této složky daně o 27,5 procenta a k celkovému zvýšení daně na cigarety o 18,1 procenta u cigaret za 90 korun. Ano, tolik v průměru stály cigarety ještě v roce 2019. Tímto vzrostla jen za jeden rok průměrná cena o 13,25 koruny (14,7 procenta). Poté v roce 2021 následovalo zvýšení daňové potřeby na krabičce cigaret o dalších 8 korun, následované v letech 2022 a 2023 již rozumnějším navýšením o čtyři koruny spotřební daně na krabičce.

Takto kvapné zvýšení spotřební daně vedlo k prudkému zvýšení ceny tabákových výrobků, přičemž cena se nezvýšila jen o navýšení spotřební daně, ale výrobci do ní zjevně promítli i inflaci či další náklady ještě nad zvýšenou daňovou potřebu.

V důsledku se tak srovnala cena českých cigaret a cigaret rakouských a cena českých cigaret a cigaret německých se nadále velmi přiblížila. Spotřebitelé z těchto zemí na to reagovali očekávatelným způsobem – přestali do Česka pro cigarety jezdit. Přitom dle dat tabákových společností právě prodeje na hranicích Česka s Německem a Rakouskem tvořily do roku 2019 zhruba třetinu českého trhu a státu tak přinášely kolem 20 miliard korun ročně. 

Daňové změny z roku 2019 také de facto zrušily minimální sazbu spotřební daně. Ta je dnes natolik nízká, že je v praxi neúčinná. Stát se tak na jedné straně vzdal stanovení minimální ceny, která je významným nástrojem závislostní politiky, protože snižuje cenovou dostupnost cigaret pro mladé, a zároveň na druhé straně přidal do systému spotřební daně trojského koně. Ten může způsobit zásadní problémy ve výběru spotřební daně. Stačí, aby se jeden z výrobců rozhodl, že jeho podíl na trhu je příliš nízký a že chce kuřáky nalákat na svoje výrobky agresivní cenou. Jakmile se přidají ostatní, přijde stát zhruba o 50 haléřů z každé jedné koruny takové slevy. V Česku se prodá kolem 750 milionů krabiček cigaret ročně. Zlevnění o pět korun vyjde stát na téměř dvě miliardy korun. 

Zvýšení minimální daně má i další rozpočtová pozitiva, protože jsou na ni navázány sazby na tabák ke kouření, na doutníky i na cigarillos. Rozumné navýšení minimální sazby spotřební daně, které bude pouze kopírovat stávající cenou hladinu, takže se například nijak nepromítne do inflace, by přineslo až 1,5 miliardy korun.

Dalším důvodem nižšího inkasa z tabákových výrobků jsou rychlé změny ve struktuře trhu. Klesají prodeje více zdaněných cigaret a tabáku ke kouření a naopak stoupají prodeje mnohem méně zdaněného zahřívaného tabáku. Spotřební daň ze zahřívaného tabáku je nyní zhruba na úrovni 20 procent daně z klasických cigaret a patří k nejnižším na světě. Pokud by výše zdanění zahřívaného tabáku byla zhruba na úrovni 50 procent zdanění klasických cigaret, což by respektovalo nižší škodlivost těchto výrobků, pak by stát vloni získal o 2,5 miliardy korun navíc. 

Vzhledem k tomu, že cena zahřívaných tabákových výrobků je velmi podobná ceně klasických cigaret, lze důvodně předpokládat, že navýšení spotřební daně by se téměř nijak neprojevilo v ceně pro spotřebitele. Jinými slovy by nijak neutrpěla cenová motivace spotřebitelů přejít od pravděpodobně více škodlivého výrobku k výrobku méně škodlivému, tedy k zahřívanému tabáku. Ostatně právě to potvrzují praktické zkušenosti ze zemí, kde se regulátor rozhodl jít tímto směrem. 

Třešničkou na dortu u spotřebních daní jsou pak nikotinové výrobky, které se nyní těší absolutním daňovým prázdninám. Jsou to nikotinové sáčky a elektronické cigarety. Elektronické cigarety daní například Polsko, Německo, Maďarsko a řada dalších států, nikotinové sáčky platí spotřební daň například v Itálii, Dánsku, Švédsku i jinde. V závislosti na výši sazby spotřební daně lze u těchto výrobků předpokládat výnos do státního rozpočtu minimálně ve výši jedné miliardy korun.

S novou sazbou spotřební daně k 1. 1. 2023 vypršel stávající daňový kalendář, který schválila ještě předchozí vláda. V letošním roce je tedy ideální příležitost napravit nepovedenou reformu spotřební daně z tabákových výrobků z přelomu let 2019 a 2020. Nový daňový kalendář sestavený podle výše uvedených principů (plynulé navyšování sazeb, narovnání minimální sazby daně, vyšší sazby pro zahřívaný tabák a spotřební daň na náplně do elektronických cigaret a na nikotinové sáčky) je nejlepší cestou, jak státnímu rozpočtu na klesajícím trhu nikotinových výrobků zajistit výnosy na úrovni kolem stabilních 65 miliard korun ročně, se kterými počítá výhled rozpočtu na další roky.