Že by Češi mohli dohnat Němce a Rakušany ve mzdách?

Premiér Petr Fiala včera v Otázkách Václava Moravce několikrát uvedl, že pokud bude jeho vláda pokračovat i v příštím volebním období, budou mít Češi nakonec mzdy jako Němci nebo Rakušani. Tedy zhruba během pěti let. To je ovšem vysoce nereálné. Skutečností je naopak to, že jak Německo, tak zejména Rakousko během posledních pěti lety Česku mzdově dále utekly, jak vyplývá z dat OECD. Takže mzdy v Česku zaostávají nyní za mzdami v Rakousku a Německu ještě výrazněji než roku 2019.

Vždyť v posledních pěti letech narostla průměrná mzda za odpracovanou hodinu reálně – tedy v očištění o inflaci – v Rakousku o zhruba deset procent a v Německu o přibližně jedno procento (viz graf OECD níže). V Česku se ovšem ve stejném období, tedy od posledního čtvrtletí roku 2019 do letošního roku, průměrná mzda propadla, o zhruba šest procent (celá studie OECD, publikovaná před necelými dvěma týdny, je zde: https://oecdstatistics.blog/2024/11/06/does-the-slowdown-in-inflation-mean-that-consumers-are-better-off/).

Česko si tak stojí vůbec nejhůře ze všech zemí organizace OECD. Jeho existující mzdové zaostávání za bohatšími ekonomikami se v posledních pěti letech dále prohloubilo. Je tak dost dobře možné, že v příštích pěti letech budou Češi rádi, když se třeba ve vztahu ke mzdám Rakušanů vrátí na úroveň svého zaostávání roku 2019. O tom, že by je mzdově dohnali, realisticky nemůže být příliš řeči. To by se rovnalo ekonomickému zázraku.  

Ekonomické zázraky sice nastat mohou, například vývoj v Západním Německu v dekádách po druhé světové válce bývá za zázračný označován i v odborných studiích, avšak žádný podobný vývoj nyní v celém regionu střední a východní Evropy očekávat nelze. Pokud by tento region přesto získal nějaký vysoce pozitivní impuls – pozitivní ekonomický šok –, těžko by se vztahoval pouze k jedné zemi. Pravděpodobněji by nastalo jeho „rozlití“ přes hranice, takže by z navýšeného růstu výdělků těžili nejen Češi, ale právě třeba i Němci či Rakušané. Takže mzdový rozdíl mezi těmito národy by se příliš neměnil, i když by si všechny znatelně polepšovaly.

Vzhledem k vývoji ve světové ekonomice je však mnohem pravděpodobnější naopak negativní ekonomický šok. Ten může mít podobu například neblahého dopadu možných cel amerického prezidenta Donalda Trumpa. Tato cla by v EU poškodila nejvíce českou a irskou ekonomiku, jak dokládá nedávno vydaná studie Konfederace dánského průmyslu (viz zde: https://www.danskindustri.dk/globalassets/politik-og-analyser/opa-analyser/2024/eu-trade-wars---seneste-version-09.10.24.pdf?v=241101). V Česku může do roku 2027 přijít kvůli Trumpovým clům o práci přibližně 55 000 lidí. To samozřejmě vytvoří tlak na pomalejší růst mezd a na další prohloubení mzdového zaostávání Česka za Německem i Rakouskem, přestože ekonomiky těchto zemí budou Trumpovými cly rovněž zasaženy nepříznivě.

Slibovat za takových okolností dohnání mezd Němců a Rakušanů je tedy nezodpovědné i z toho důvodu, že takový slib předpokládá určitý vývoj, který však žádný český politik, ani premiér, nemá ve své moci ovlivnit. Leda že by premiér Fiala už nyní věděl, že Trumpovi cla rozmluví a že se geopolitická situace ve světě bude v příštích pěti letech vyvíjet z hlediska Česka opravdu mimořádně příznivě, což mimo jiné předpokládá velmi brzké ukončení války na Ukrajině a zásadní oteplení vztahů Západu s Ruskem či Čínou. Ale i kdyby se toto vše stalo, stále bude šance na mzdové dohnání Rakouska či Německa přinejlepším jen v řádu nízkých desítek procent.