Investiční začátky - „kdyby...“
Na pracovní stůl dosedl papír s otázkou, jaké rady mohou být nejužitečnější investorům, kteří jsou teprve nováčky a na finanční trh vstupují poprvé, nebo se na něm nacházejí jen krátkou dobu.
Na pracovní stůl dosedl papír s otázkou, jaké rady mohou být nejužitečnější investorům, kteří jsou teprve nováčky a na finanční trh vstupují poprvé, nebo se na něm nacházejí jen krátkou dobu.
Radí se těžko. Říká se, že: „Kdo umí, umí, kdo neumí, učí,“ a to odkazuje případné radily do patřičných mezí. Navíc odrazuje skutečnost, že na téma: „Jak investovat,“ existuje velké množství monografií, které obsahují obsáhlý odborný výklad.
Dá se být v takovém případě nějak originální, nějak přínosný? Můžeme se o to alespoň pokusit. A abychom neopakovali knižní teorie a recepty investorských guru, vytipovali jsme několik rad – úvah, které by mohly tuto tématiku spíše doplnit a možná upozornit na něco, s čím se často setkáváme v praxi.
Jako první námět jsme si vybrali slůvko „kdyby“.
Podmiňovací způsob a zaklínadlo „kdyby“ provází investora neustále, a to nejen začátečníka.
V praxi má zhruba trojí původ:
1. používají je již emitenti akcií (cenných papírů). Např. v prezentacích výsledků hospodaření se lze nezřídka dočíst, že nebýt jednorázových mimořádných okolností (položek), byl by zisk vyšší.
Investor by mohl být spokojen, skutečnost zůstává však takovou, jakou je a menší čistý zisk může (v daném roce) dolehnout třeba na dividendu atd.
2. používají je banky, investiční fondy atd., neboť potřebují ukázat, jaký přínos má využití jejich produktů, pokud by jich investor, klient včas využil.
3. nejhorší je ale asi ten třetí, vnitřní zdroj. Snaží se užírat investorovu mysl tím, že mu připomíná všechny možné příležitosti, kdy si mohl nakoupit a nyní mohl mít zisk. Realitu případného nákupu, tj. techniku nákupu, likviditu akcií, dostatek vlastních peněz apod. takové kdyby ignoruje.
Navíc dokáže řádně hryzat, když se příliš nedaří a kurzy klesají - to kdyby investor včas prodal, nemusel být ve ztrátě; je to takové „s křížkem po funuse“.
Investor se musí naučit takovému „kdyby“ čelit, jinak jeho mysl nenechá klidnou, brání mu rozumně uvažovat a vede většinou ke špatným unáhleným rozhodnutím.
Ve jménu této odolnosti je rozumné zejména:
1. nejít na trh se všemi penězi a
2. neinvestovat do jednoho jediného aktiva (cenného papíru); v tomto případě se patří odkázat např. na Markowitzův selektivní model teorie portfolia, ale to je již směrovka do zmíněných monografií.
To je v tomto okamžiku asi tak vše, co by k uvedenému „kdyby“ mohlo být řečeno. Další úvahu nechme některému z našich dalších příspěvků.