Inflace a deflace? Naučme se odlišit dobrou od špatné

Díky dosažení inflačního cíle 2 % mohou skončit intervence ČNB, které roky oslabovaly naši měnu. Hrozba deflace je tedy zažehnána. Co ale ve skutečnosti inflace a deflace způsobují, jak na nás působí a v jakých situacích nás ovlivňují? Jak odlišit dobrou inflaci od špatné? A představuje deflace vždy hrozbu?

Na začátku si řekněme, že inflace je pro každého z nás individuální. Sice existuje nějaký všeobecný spotřební koš, ale zároveň má každý z nás svůj specifický, navíc rozdělený v čase. Někdo si kupuje auto teď a někdo si ho kupoval naposledy před pěti lety. Kdo si koupil nemovitost v roce 2008, uzamkl si vysokou „předkrizovou“ cenu, kterou stále splácí. Po roce 2008 se naopak nemovitosti dlouho pořizovaly daleko levněji.

„U inflace je potřeba dívat se na to, jaké složky obyvatel postihne. Třeba v krizi po roce 2008 jsme zaznamenali, že inflace pro ty nejbohatší zůstala, zvyšovaly se ceny všech aktiv, do nichž bohatí lidé ukládali většinu svých úspor, ale zbytek cen se skoro nezvyšoval a inflace byla prakticky nulová. Ale nebyla, projevila se na jiných třídách aktiv,“ vysvětluje Marin Vlček, analytik BHS.

Typickým příkladem je zlato, jehož cena v pokrizových letech vystoupala až k 1900 dolarů za trojskou unci a pak se zase výrazně propadla. V krizi a po ní byla po zlatu poptávka jako po defenzivním aktivu a jako pojistce. Během krize také vyrostly úrokové sazby a každý se bál půjčovat. Takže se úplně zastavily kreditní toky půjčování peněz. A kdo je měl, uchýlil se dočasně právě třeba ke zlatu.

Inflace, deflace a ceny komodit

Co ale ovlivňuje ceny nejvíc, jsou ceny vstupů. Ano. Komodity. Na celkovou inflaci mají velký vliv ceny ropy, proto jsme byli v posledních dvou letech – při nízkých cenách ropy – svědky spíše deflace. A teď se inflace vrací, protože ceny ropy zase rostou. Proto je diskutabilní, jestli bylo nutné kvůli hrozbě deflace korunu oslabovat.

„Myslím, že nebylo, deflace byla krátkodobého charakteru vzhledem k poklesu cen komodit. Otázka je, jestli by se pokles cen komodit zastavil, kdyby nedošlo ke kvantitativnímu uvolňování, tedy k tištění peněz. V zásadě ale šlo o normální komoditní cyklus, došlo k převisu poptávky kvůli těžbě břidličné ropy v Americe. Díky nízkým úrokovým sazbám se více investovalo a těžilo. Došlo k přebytku ropy na trhu, který způsobil pokles její ceny a následně deflaci. Šlo o jednorázový jev, trval necelé dva roky, a nemyslím si, že bylo třeba reagovat tak prudce,“ říká Martin Vlček.

I z toho důvodu odkazuje k pojmu jádrová inflace, která je očištěná od přímého vlivu cen komodit. Ta také roste. Tím, jak se rozbíhá růst platů, mohou lidé více utrácet, což firmy a podnikatelé rychle vycítí a ceny rostou. Obecně je ale jádrová inflace méně volatilní.

Dobrá a špatná inflace a deflace

Jak tedy poznáme dobrou inflaci? Lidé mají víc peněz a mohou si více dovolit. Naproti tomu, když se zvedají ceny vstupů a komodit, nekoupíte víc zboží, jenom je dražší. To je špatná inflace. A totéž platí i z druhé strany. Když je deflace tažena snižováním nákladů a firmy jsou efektivnější, investují do IT, do technologií, je to dobrá deflace. Za stejné peníze si koupíte kvalitnější zboží. Vždyť třeba počítače jsou nesrovnatelně výkonnější a levnější než před dvaceti lety.

„Špatná deflace by byla, kdyby si lidé nemohli dovolit nic nakoupit a firmy by neinvestovaly, jenom zlevňovaly a vyprodávaly zboží ve slevě. Rizikem deflace je také dlouhodobost. Když ceny klesají rok po roce, řeknete si: proč koupit teď, počkám, až se to zase zlevní. Je nebezpečná i pro dlužníky, protože jim relativně roste závazek. Jsou schopni vygenerovat stále méně prostředků, a přitom musejí splácet nominálně stále stejný dluh,“ vysvětluje Martin Vlček.

Z toho vyplývá následující: vždy záleží na tom, na které jste straně. Jestli dlužíte, nebo jste dlužníkem. Pokud dlužíte, tak vám inflace snižuje závazek, který máte splatit, a naopak, když máte úspory, inflace vám jejich hodnotu ukrajuje. Rostoucí inflace vás pak může hnát do stále rizikovějších aktivit při investování.

Když se roztočí inflační spirála

A proč tedy centrální banky vzývají inflaci a cílují ji? „Lidé jsou nastavení na růst. Je lepší, když je pozvolný, třeba o jedno procento ročně, než když po dvou letech prudšího růstu přijde jeden rok pokles. Jak lidé, tak firmy i vlády preferují stabilitu a předvídatelné prostředí. Ve stárnoucích populacích a rozvinutých regionech, jako je Evropa, Japonsko, Amerika, dává smysl, aby byla inflace nižší než v Číně nebo v Latinské Americe či Africe,“ říká Martin Vlček.

Problém je, když se inflace utrhne z řetězu, jako v následujícím případě. Nákladové ceny rostou o pět a více procent, rostou ceny zboží, logicky vzroste tlak na růst mezd a roztočí se inflační spirála, protože se inflační očekávání zakoření v ekonomice. Pak často udělá první krok centrální banka a prudce zvedne úrokové sazby tak, aby si firmy ani spotřebitelé nemohli půjčovat, nebo se půjčky zdraží. A spotřeba se zpomalí, což ale vyvolá v ekonomice otřesy.

„Pokud se inflace vymkne kontrole, dojde ke znehodnocení měny a nabobtnají dluhy v cizí měně, které se často stanou prakticky nesplatitelné. Většinou dojde k měnové reformě, nebo odepsání dluhu. Domácí dluhy se vyřeší tím, že někdo tratí, jako tomu bylo při měnové reformě u nás, na kterou doplatili všichni, kdo měli úspory. Dneska můžeme sledovat inflační spirálu například u Venezuely, kde je inflace v řádu stovek procent a země má vážné problémy,“ doplňuje Martin Vlček.