VIDEO: Ikony - Radost a výkon ve vašem portfoliu - Fiat 131 Abarth Rallye

Automobily. Většina z nich časem ztrácí na hodnotě. Některé vozy ale hodnotu v čase naopak udrží, získávají a dále zvyšují. Jen je třeba vědět, o jaké vozy se jedná. Nový seriál IKONY Vám napoví. Legendy. Youngtimery. Rarity. Závodní speciály. Poznejte blíže automobily, které patří do fondu kvalifikovaných investorů Engine Classic Cars.

Dnes Vám představíme vůz, který je atraktivní nejen po technické stránce, ale má také silný příběh:

FIAT 131 ABARTH RALLYE

Nejdříve v barvách OLIO FIAT, později se objevily nepřehlédnutelné barvy italské letecké společnosti Alitalia, které byly už známé z Lancií Stratos. Vůz byl nasazován ve skupině 4 a osedlali jej opravdu známí jezdci. Prvenství v seriálu mistrovství světa rallye získal tento vůz v letech 1977, 1978 a 1980. S pilotem Markku Alenem v roce 1978, Walter Rohl s ním vyhrál v roce 1980. Za volantem 131 se tenkrát kromě již zmíněných vystřídali např. Sandro Munari, Michele Mouton, Jean – Claude Andruet, Timo Salonen, Bernard Darniche,

Tento konkrétní Abarth patřící do fondu Engine Classic Cars se účastnil mnoha akcí – v roce 1979 ho řídil Sandro Munari na Safari Rallye, v tom samém roce za jeho volant usedl Walther Rohrl. Stupně vítězů ochutnal v roce 1980 na Rallye Portugal, kde s ním Markku Alén získal druhé místo. V témže roce se Abarth zúčastnil i Rallye Argentina, řídil ho Carlos Reuteman. Vrcholem roku 1980 bylo Rallye Sanremo, zde s ním Walter Rohrl získal 1. místo.

HISTORIE VOZU A DOBOVÝ KONTEXT

Když v roce 1974 končil veleúspěšný typ 124, nikdo netušil, jak úspěšný bude nástupce nejen na poli komerčním, ale také na poli závodním. Jméno Mirafiori převzal vůz po čtvrti, kde se v Turíně vyráběl. Automobil nižší střední třídy klasické koncepce s podélně uloženým motorem vpředu s pohonem zadních kol, se vyráběl ve třech karosářských variantách, dvou a čtyřdveřové limuzíně a pětidveřovém kombi. Motory pro sériové typy byly čtyřválcové s objemy 1,3 – 2,5 L s rozvody zpočátku OHV později i OHC.

Komerčně byl vůz poměrně úspěšný, v bývalém Československu se dal vůz koupit v sítích prodejen Mototechna a Tuzex. Vůz patřil do generace vozů Fiat, které se neuměly tak dobře bránit korozi, jako vozy zejména německé produkce. I přesto byla popularita italských limuzín, které dostaly přezdívku „Italský Mercedes“ vysoká a vůz byl díky své robustnosti i přes hranatou karoserii oblíben. Bylo vyrobeno několik omezených verzí, kdy za povšimnutí stojí varianta Walter Rohl Racing, která se v oranžové barvě na několika kusech objevila s podpisem na zadním bočním sloupku. Motor „uměl“ 115 koňských sil a jel až 180 km/h.

Úpravce Abarth vytvořil pro trhy ve vybraných zemích 200 ks, sérii s přeplňovaným motorem s výkonem 140 koňských sil, který se jmenoval Volumetrico Abarth. Tento vůz se vyráběl výhradně v šedé metalíze, maximální rychlost se zastavila těsně pod hranicí 200km/h a byl derivátem „ostré“ 131 ABARTH RALLYE, která závodila na světovém šampionátu rallye. Sportovní vzhled se vyznačoval, podobně jako verze Racing, čtyřmi kulatými světlomety ve sportovně perforované masce. Uvnitř kromě kontrolek tlaku a teploty oleje se dodával sportovní volant.

[sc:articleform id=16 articleid=1298]