Zlato je na rekordu, co bude s úroky?
Ekonomové u nás i v zahraničí vedou veledůležitou debatu o možné trvalejší změně úrovně přirozené úrokové míry (r*). Zvyšuje se oproti letům před covidem, nebo ne? Pro její zvýšení hovoří třeba i rekordní zadlužování Spojených států, které tam podle některých expertů staví na hlavu zavedenou logiku provádění monetární politiky.
Proti by však měla vypovídat nynější rekordní cena zlata. To žádný úrok nenese. Proč by tedy tolik rostlo, pokud by se nečekal obecný pokles úrokových sazeb a normalizace r*? Jak to tedy je?
Veřejný dluh Spojených států v posledních patnácti až dvaceti letech dramaticky nabobtnal. Vždyť ještě kolem roku 2007 oficiální prognózy předpokládaly, že Spojené státy svůj dluh v dohledné době sníží na vysoce příznivých zhruba 25 procent HDP. Nyní už počítají s tím, že dluh USA se nakonec bude pohybovat kolem 125 procent HDP, ne-li výše.
To představuje pětinásobný nárůst předpokládaného zadlužení během necelých dvou desetiletí. Vysoká úroveň amerického zadlužení – jak letos na jaře varoval Mezinárodní měnový fond – přitom může trvale zvýšit úrokové sazby celosvětově, i v Česku, a to kvůli globální význačnosti jak americké ekonomiky jako takové, tak dolaru coby platidla – rezervní měny první kategorie. A může přispět také k růstu takzvané přirozené úrokové sazby (označovaná obvykle jako r*), což je prakticky nepozorovatelná, tedy jen odhadovaná proměnná, od níž se ovšem odvíjejí jak úrokové sazby centrálních bank, tak tržní úrokové sazby – třeba ty na amerických či českých vládních dluhopisech – a nakonec tedy třeba i sazby na hypotékách v Česku.
Nicméně analytici České národní banky zatím nezjistili, že by se přirozená úroková sazba měla nově nacházet významně výše než před válkou na Ukrajině a než před pandemií covidu.
Jedna ze tří základních metod jejího odhadu, které analytici ČNB používají, dokonce ukazuje na další – mírný – pokles r* i v porovnání s lety před rokem 2020. Další dvě metody odhadu sice ukazují na výrazný růst r* v uplynulých čtvrtletích, ba letech, leč stále jen na růst do pásma víceméně poblíž úrovně jednoho procenta, s níž ČNB tak jako tak dlouhodobě pracuje ve svých hlavních prognostických scénářích.
Zejména dlouhodobě – střednědobě i někteří radní ČNB možnou odchylku výrazněji nad úroveň jednoho procenta připouští – to tudíž zatím nevypadá, že by ČNB v rámci snahy o dosahování inflačního cíle ve výši dvou procent pracovala s jiným odhadem neutrální hladiny nominálních úrokových sazeb, než je stávající, používaný odhad odpovídající úrovni tří procent (jedno procento odpovídá přirozené úrokové míře a přičítaná další dvě procenta sledovanému inflačnímu cíli ČNB).
Pohled ČNB, že dlouhodobě by přirozená úroková sazba výše být neměla, ani kvůli mnohonásobnému navýšení dluhu USA, zdá se, potvrzuje vývoj ceny zlata. Zlatu obecně nahrávají spíše nižší úrokové sazby, protože v prostředí nízkých úroků se logicky smývá jeho stěžejní nevýhoda, a to sice ta, že žádný úrok nenese. A ani dividendu jako akcie ne.
Jenže zlato je místo toho na historickém rekordu. Tento týden cena troyské unce žlutého kovu poprvé v historii dosáhla úrovně takřka 2700 dolarů, v korunách zase vůbec poprvé překonala psychologickou hranici 60 000 Kč. Zlato mocně žene vzhůru poptávka zemí, jež se snaží omezit svoji závislost na dolaru. Činí tak v souvislosti s válkou na Ukrajině a obavou, že by Spojené státy mohly eventuálně přistoupit ke zmražení jejich devizových rezerv podobně, jako je zmrazily Rusku. Nejvíce zlata proto nyní nakupují země, které v kontextu války na Ukrajině zachovávají neutrální postoj a mohly by se s USA dostat „do křížku“ – letos v prvním čtvrtletí šlo konkrétně o Čínu, Turecko, Indii a Kazachstán.
Je možné, že poptávka centrálních bank je tak silná, že zlato na rekord zdražuje i přes vyhlíženou vyšší přirozenou úrokovou míru. Spíše se ale zdá, že trvale výrazně navýšené úrokové sazby v Česku i ve světě mezinárodní investoři zatím nevyhlížejí. To by se zlatu přece jen dařilo asi o něco méně.
Je ale pochopitelně možné, že mezinárodní investoři vnímají geopolitické napětí vskutku jako natolik značné, že masivně do zlata investují v obavě ze studené války 2.0 i přesto, že žlutý kov má být kvůli vyšší r* v popsané nevýhodě. Je tedy možné, že nákupy centrálních bank typu té čínské, indické, kazachstánské nebo turecké, které ve světle historicky bezpříkladného zmrazení ruských devizových rezerv motivuje snaha omezit svoji závislost na americkém dolaru, pohání poptávku po zlatě natolik, že jeho cena roste na rekord kvůli právě geopolitickému napětí, ne kvůli tomu, že se čeká pokles úrokových sazeb.
